Sci-fi

Tak jsem si dneska koupil novou Ikarii. To je poslední dobou hnus, velebnosti. Bejvávali doby, kdy jsem si kupoval knížky v mém oblíbeném Krakatitu pouze podle recenzí v tomto zavedeném a nebojím se říct kultovním časopise. V záplavě titulů na trhu to byla jediná šance, jak si za nemalý peníz pořídit kvalitní čtivo. Pominu-li autory, které prostě kupuji.
Chápu, že se autoři recenzí snaží zavést a zpropagovat jakési Czech-made i v této oblasti, ovšem to, že se to děje přes mou peněženku mi jaksi po chuti není. Zejména ženské autorky mě přivádí k šílenství. Téměř bez výjimky. Je sice hezké, že se své fiktivní postavy snaží vykreslit a netvořit jakési ploché loutky, ovšem domnívám se, že opak je pravdou. Zdá se že trh je přesycen lékeřským, učitelským (a tak dále, doplň dle své fantazie) prostředím a tak se nějaká hrdinka, či hrdina, prdne na kosmickou loď, opuštěnou planetu, nebo tak nějak tam, kde je to podle autorky sci-fi. A tam se hrdina(ka) veselé matlá ve své mysli a obtěžuje svým nepochopitelným a veskrze nelogickým chováním své okolí, respektive čtenáře. Tedy mě. Vypěstoval jsem si zvyk autorky nekupovat nečíst ignorovat. V Ikarii tento měsíc vyšla povídka od ženy. Četl jsem jí lačně a hladově, ve své oblíbené čítárně, tedy na záchodě. Po 2 stránkách jsem měl velikou potřebu použít listy s povídkou tak, jak je v této místnůstce více obvyklé. Příště si rozmyslím, zda Ikarii vůbec koupit.
Samozřejmě ji koupím, co se dá dělat taky, že, ale budu možná opět nadávat.